Měli studenti děčínského gymnázia předstírat nemoc, aby se vyhnuli návštěvě Českého středohoří?

 (13. 10. 2018, Děčín) Zůstat pod rouškou nemoci doma a nenést za to žádné následky, nebo zkusit štěstí v loterii a vypravit se na exkurzi? To byla otázka, kterou si dnes musel zodpovědět každý student. „Exkurze pro mě znamená vždycky přemíru informací, které nemohu zpracovat, přestože bych chtěla,“ vystihla názor mnoha studentů jedna z dívek. „To ale samozřejmě neznamená, že nemohu zažít nic zajímavého a exkurzi si užít. Na věci, které uvidíme, se docela těším.“

Budeme litovat?

Jako první zkouška správnosti jejich rozhodnutí čekala na rozsáhlou skupinu žáků a dva profesory tvrz Brozany, jejíž prohlídka byla k radosti a úlevě studentů individuální, nebyla vedena žádným průvodcem. S osobou této profese se setkali až při návštěvě kláštera v Doksanech. „Když k nám tento muž poprvé přišel, vůbec na mě nepůsobil jako někdo, kdo by nás měl seznamovat s památkou. Ve skutečnosti jsem si myslela, že se jedná o instalatéra,“ zněla upřímná zpověď pobavené účastnice exkurze a pravdou zůstává, že tento člověk zapůsobil na studenty nejen svými dalekosáhlými znalostmi, ale i vystupováním.

Zklamání některých naivů z toho, že příkop vodního hradu v Budyni vodu už léta nepamatuje, zakryla alchymistická dílna, která se nacházela v tamním sklepě, a exteriéry, jež vynikly v krásném počasí. „Muzeum vevnitř bylo jistě taky krásné, ale na takové ty monotónní informace moc nejsem,“ oznámila jedna z přítomných žaček.

Počasí ovlivnilo názory žáků

Vnitřní prostory zámku Libochovice nabízely mnoho k vidění. Obrazy, sochy, tapiserie, koberce, dobový nábytek, talíře, porcelánové vázy. Nic z toho však neovlivnilo naši návštěvu tolik jako parkety staré několik století, jejichž příčinou jsme celou prohlídku zámku absolvovali v různě barevných pantoflích. „Zahrady v Libochovicích se mi líbily asi nejvíce,“ přiznala studentka, která si zde mohla hezky odpočinout se sluncem v zádech. Jako závěr celého výletu na nás čekal hrad Hazmburk. „Na zřícenině se mi opravdu líbilo a to hlavně díky krásné přírodě a počasí.“ „Kopec, který jsem musela vyšplhat nahoru, můj dojem vůbec nepokazil, naopak jsem si pak mohla užít hezký výhled při obloze bez mráčku.“

Vezmeme si ponaučení

Na Hazmburku jsme byli všichni svědky rozloučení s historickými exkurzemi. Studenti si mohli zopakovat, kde všude už spolu byli. Jistě překvapivým zjištěním jim bylo, že se domů vraceli spokojeni a s úsměvem. Jedno z děvčat bylo dokonce ochotné přiznat, že výlet obohatil její znalosti, čehož si váží. „Ta exkurze nakonec byla moc příjemná, a vůbec ne tak špatná, jak mohla být,“ překvapila sama sebe dotazovaná studentka. „Počasí nám přálo a k vidění bylo plno zajímavých věcí. Jsem ráda, že jsem se nijak nevymluvila a tímto způsobem jsem strávila den se svými spolužáky. Příště pojedu bez obav a velmi ráda.“