Je lepší nechat se léčit v protonovém centru, nebo běžnější elektronovou léčbou? Jak mnoho ionizujícího záření na nás stále působí z odpadu z Černobylské havárie? Jak je možné, že se stále prodávají radioaktivní skleničky z uranového skla?
Na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské, přesněji na Katedře dozimetrie a aplikace ionizujícího záření nás provázeli Ondřej Kořistka, Kamil Augsten a další vědci z katedry.
Velice nevšední exkurze nás velmi mile překvapovala od začátku (a to nejen koláčky a čajem) až do konce. V krátké úvodní přednášce nás Ondra Kořistka uvedl do radioaktivity a ionizujícího záření i do oborů, ve kterých se tato oblast vědy uplatňuje prakticky. Poté si nás učitelé katedry rozebrali a ve skupinkách provedli několika laboratořemi.
V každé laboratoři se nám neuvěřitelně věnoval odborník z katedry, předváděl pokusy a vysvětloval velmi pochopitelně úžasné taje jaderné fyziky. Nyní například víme, že jsme všichni radioaktivní – asi 50 Bq/kg. Pokud se vrátíme z vyšetření, které používá radioaktivní materiál pro zobrazení, tak chvíli svítíme (spíše rozpadáme se ?) až 1 000 000 Bq… Vyzkoušeli jsme si úprk od zdroje záření (sklenička z uranového skla). Poté, co se ke skleničce přiblížil přístroj na měření radiace a začal charakteristicky cvakat, začali se studenti okamžitě od skleničky vzdalovat (k pobavení všech). Sklenička překonala záření přirozeného pozadí více než dvacetkrát, nicméně stále takovéto záření není nebezpečné. A tak se mohou vyrábět. Viděli jsme, jak se zjišťuje celsium (odpad z Černobylu) spektrometrem a také víme, že je ho tak malinko, že se schová za přirozenou radioaktivitu prostředí, stejně tak jako záření z Temelína či Dukovan. Co jsme se však nedozvěděli, jestli je lepší léčba v protonovém centru, nebo elektronová léčba. Protonová léčba má výhodu přesnějšího zacílení záření, ale zase je mnohem méně dat důležitých pro stanovení léčby… Snad jí nebudeme potřebovat. Možná však simulátor nadchnul některé pro studium jaderné fyziky pro medicínské účely.
Na závěr tímto posílám ještě jedno obrovské díky všem z katedry dozimetrie, kteří se nám tak úžasně věnovali a kolegyni Henriett Kalvas za zprostředkování nevšední exkurze.
