V týdnu od prvního do sedmého května se naše škola zúčastnila v pořadí již třinácté česko-francouzské či francouzsko-české, chcete-li, výměny s celkem třiceti páry studentů.
A teď již, poněkud uvolněněji, jak to tedy vypadalo.
Češi sahali až na dno svých možností, jen aby se pokud možno vyjádřili. Francouzi si naopak sáhli na dno své trpělivosti - někdy to s námi neměli vůbec lehké, zvlášť v okamžicích, kdy jsme zamrzli a oni se s nakrčeným obočím pokoušeli hádat, co by nám tak asi mohlo ležet na srdci. Za těch krátkých sedm dní jsme se ovšem stihli výborně sladit a doplňovat, což se tak skvěle uplatnilo po večerech, kdy jsme zmožení - navštívili jsme přeci všechny divy Česka, od Karlštejnu přes Prahu až po Terezín - společně sedávali nad člověče, nezlob se.
A tak se naši výletníci vrátili do vlasti trochu nevyspalí, ale zato s jedním zásadním poznatkem - jediný rozdíl mezi nimi a tou zemičkou "východního bloku", jak nás sami nazvali, je ten. že Francouz plaší sluníčko a nepotřebuje mikinu, ani když Čech mrzne.
Eliška Bobková C3A
