Minulý měsíc se uskutečnila již desátá výměna studentů Gymnázia v Děčíně v rámci dlouhodobého česko-francouzského projektu. Cílem těchto akcí je poznávat život v zemi, jejíž jazyk se ve škole učíme. A to jde během pobytu v rodině mnohem lépe, než když pohlížíte na poznávané lokality z oken turistického autobusu.
Vstříc zemi umění, vína a módy jsme vyrazili ve čtvrtek 12.dubna. Jeli jsme přes noc, takže jsme mohli hned ráno skvěle odpočatí a svěží (nebo jsme se tak aspoň snažili tvářit) vystoupit na pařížském bulváru Champs Elysées a nadechnout se prosluněného ranního pařížského smogu. Prošli jsme tradiční okruh po památkách - zastavili jsme se u Vítězného oblouku, navštívili jsme velkolepou katedrálu Notre-Dame, baziliku Sacré-Coeur, centre Pompidou a někteří sportovci z našich řad si dokonce vyběhli i na Eiffelovku. Do Nantes jsme dorazili navečer, tam už na nás čekaly naše adoptivní rodiny, u kterých jsme měli týden našeho pobytu bydlet. Zpoždění, z velké části způsobené provozem na silnicích, kde se jezdí s temperamentem Francouzům vlastním, našim "rodičům" očividně příliš nevadilo, však nám to taky za ten týden několikanásobně vrátili. Francouzská dochvilnost... Až na naprosté výjimky se o nás ale po celou dobu starali výborně a my měli možnost poznat jejich domácnost ze všech stran - ověřili jsme si, že Francouzi opravdu skvěle a hodně vaří (typická večeře o nejméně pěti chodech by Čechovi stačila na týden), velmi dají na módu (ve Francii teď "letí" černá a bílá, takže na ulicích nikoho v jiné barvě nepotkáte) a jsou velice štědří (většina z nás odjížděla s dvojnásobným počtem zavazadel, než se kterým přijela, naše rodiny nám do nich zabalily "symbolické suvenýrky a něco menšího na zub").
Okolí dvěstěšedesátitisícového města Nantes je nádherné, takže jsme měli celý týden co dělat. Viděli jsme pirátské Sain-Malo, což je romantické městečko s hradbami a klikatými uličkami, okolo kterého se pnou útesy - to si tam zkrátka pak ty zabijácké lotry dokážete živě představit. Navštívili jsme klášter Mont-Saint-Michel, letní sídlo vévodů z Bretagne, zjistili jsme, jak se vyrábí megalodě, cukr a chovají ústřice - ty jsme dokonce měli možnost ochutnat, i když většina z nás si radši nechala tuto vyjímečnou šanci ujít. Na pár hodin jsme se dokonce šli podívat s našimi korespondenty do jejich vyučování.
Poznali jsme tedy Francii i s jejími plusy a mínusy a budeme se muset nejspíš hodně snažit, abychom našim francouzským korespondentům připravili stejně zajímavý pobyt v ČR, jako byl ten náš ve Francii.
článek vyšel v Principu, autorkou je Karina Kapounová, V5.A