“Přijď na naši přednášku o DofE výpravě - ve středu druhou hodinu,” láká mě Eliška Němcová, když se potkáme na chodbě Gymnázia Děčín. “A o co vlastně jde?” zajímám se. O projektu DofE jsem již slyšela, neboť Gymnázium Děčín je nějakou dobu do tohoto projektu zapojené, přednáška o výpravě pro mě však bylo něco nového. “Tak přijď ve středu a zjistíš to,” mrkla na mě spiklenecky Eliška a zmizela v davu hrnoucím se chodbou.

     A tak jsem tady. Sedím v lavici a přede mnou právě pět veselých holek dodělává poslední přípravy pro svou přednášku. Tato přednáška je posledním krokem k tomu, aby výprava, kterou Eliška Němcová, Kateřina Horníková, Tereza Bachroňová, Adéla Holečková a Tereza Bárová v rámci plnění bronzové úrovně podnikly, byla prohlášená za úspěšně splněnou. Pro některé je splnění výpravy zároveň i poslední podmínkou pro úspěšné dokončení bronzové úrovně.

     Holky si získají mou plnou pozornost již od samého začátku. Po krátkém úvodu, v němž krátce představí DofE projekt a vysvětlí systém cvičné a ostré výpravy, nám pouštějí vtipný video sestřih z obou dvou výprav. Bez obalu se v něm dozvídáme, jak si holky během výprav vedly, čím si musely projít i co je na jejich cestě zaskočilo - vše podáno tak, že vlastně není možné se během projekce přestat smát.

     Videa skončila, smích dozněl a na řadu přišla druhá, neméně zajímavá, část dnešní přednášky. Každá z holek shrnula svou přípravu na výpravu - Eliška nám představila, jak na cestě zajistila bezpečnost, Terka povyprávěla, jakým způsobem byla na výpravě zajištěna strava, Káťa nás seznámila s plánováním trasy a Terezka s průběhem natáčení na obou výpravách. Nejednalo se však jen o suchý popis, holky často své vyprávění prokládaly zajímavými zážitky. “Ještě nikdy jsem nešla na dřevo po tmě s čelovkou, trochu to připomínalo hororovou scénu,” se smíchem nám vyprávěla Kateřina. “Jo, s ohněm jsme si vždycky užily,” doplňuje jí Eliška “na ostré výpravě bylo všechno dřevo mokré a my jsme s sebou neměly noviny, ještě, že nás zachránily papírové obaly od sušenek!” vzpomínala. Oheň se jim však prý vždycky rozhořel, a tak prý nikdy nezůstaly o hladu.

     Ačkoliv holky podnikly dvě výpravy, hodnocená byla až ta druhá. “Na první cvičné výpravě jsme měly možnost si všechno vyzkoušet, podruhé už jsme pak věděly, do čeho jdeme,” pochvalovala si Terezka. Trasa ostré výpravy měřila přibližně 15 kilometrů a byla naplánována v okolí Dolského mlýna. Jako cíl této cesty si holky vytyčily tvorbu landartu a jak mnohé fotografie dokazovaly, tento cíl splnily na jedničku.

     Na konci celé přednášky holky svou výpravu zhodnotily. “Myslím, že jsme si se vším skvěle poradily,” komentuje dobrodružství Eliška. “Projevila se mezi námi i dobrá spolupráce,” doplňuje ji Kateřina. “Určitě to stálo za to,” shodují se jednohlasně.

     Jaroslav Peřka, hodnotící této pětky, holky jenom chválí. Vyzdvihuje jejich včasnost i připravenost. Následně holkám pogratuluje k úspěšnému splnění podmínky výpravy. Mně tak nezbývá, než se těšit na další přednášku, tentokrát již pro stříbrnou úroveň.

Magdalena Trajerová